^Nahoru
foto1 foto2 foto3 foto4 foto5

hair saloonNacházíte se na stránkách, kde potkáte ručně vyrobené šperky a nabídku "ručně vyrobeného" účesu :-) Vítá Vás Jiřina alias Rabbitek

+420 606-072-042
info@urabbita.cz

O Skle

   Protože jsem se před krátkým časem stala šťastnou majitelkou pícky, která umí naprosto všechno (keramiku, smaltování i fusing), pustila jsem se já (která z toho neumí nic) do fusingu.

   Česky říkáme spékání skla. Jedná se metodu, kdy se nařeže sklo a složí se do různých vrstev a tvarů, zdobí se speciální bavou, skleněnými prášky, trubičkami nebo za použití dichroických skel a následně se zahřeje na vysokou teplotu, dojde k natavení a tedy spojení jednotlivých částí výrobku. Za použití velkých profesionálních pecí lze tvořit i mísy nebo vitráže do oken. Moje pícka je tak akorát na tvorbu šperků.

   Tak jak jsem popsala výše, zdá se být celý postup jasný a jednoduchý, ale praxe jako obvykle postaví člověka nohama na zem.

   Já jsem si nakoupila nástroje na řezání a lámání, skla (nutno užít speciální se shodným koeficientem roztažnosti), barvy a také podkladový papír a pustila se do práce. Protože jsem už několik let sklo neřezala, trvala mi příprava první náplně pece několik hodin. Ale nakonec jsem zálibně přehlédla své připravené dílo a zavřela a zapnula pec. Měla jsem již zvládnutou teorii – tedy křivku zahřívání tavení a chlazení, ale věděla jsem od odborníků, že si stejně na přesné hodnoty musím u své pícky přijít sama. A tak jsem skoro osm hodin (tolik času zabere zhruba jednotlivé tavení) seděla u pícky hlídala teploty, abych po dalších hodinách, když vše zchladlo asi na 80°C zjistila, že mám pícku plnou střepů. Až na dva kousky mi všechno prasklo. To není u skla nic převapivého, protože jakmile dojde k nesprávné změně teplot, vnitřní pnutí se postará do destrukci. Tak jsem smutně koukala na tu zkázu a došlo mi, že nejprve se učíme a teprve pak vytváříme šperky. L

   Druhý pokus byl tedy o náhodně naskládaných kouscích skla bez ambice, že by se mohly stát šperkem a příprava mi tedy trvala velmi krátce. A hle! Všechno vyšlo z pícky pěkně natavené a celé! Chápete? Už jsem byla mistrem světa :D

   S velkým nadšením jsem si několik hodin chystala náplň pícky pro třetí tavení. Teď už vím jak na to – konečně se to povede. Pícku plnou načančaných kousků jsem prohnala tavicím procesem, otevřela...a co myslíte?...střepy?...nééééé J jen se mi všechna navrstvená skla sklouzla, tak že celá práce byla opět k ničemu. Jednotlivé kusy ztratily tvar, nebo se spojily navzájem. Pokud se pamatuji řekla jsem hodně ošklivých slov a zařekla se, že bez speciálního lepidla nemohu pokračovat.

   To jsem si se spoustou dalších radostiček přivezla z Anglie a pustila se dodalšího tavení.

   Tak co – už to jde jako po másle? Jasně, až na to, že jsem vytavila spoustu naušnic a vůbec si neuvědomila, že sklo je těžší než Fimo a moje naušnice by vám rozhodně utrhly svou vahou celé ucho....

   A tak jsem se naučila, že je naušnice ze skla nutno dělat malé....

   A že i před tavením se je nutno více obrousit nerovnosti na lomu skla....

  A že když použiju frity (skleněné prášky), tak jich musí být hromada, jinak nejsou vidět...

   A že vyvrtat dírku k zavěšení skleněného přívěsku je zdlouhavé ale možné, když vám šikula v prodejně poradí s výběrem správného nástroje...

 

   A a a a .... ještě dlouho se budu učit. Nicméně první kousky z mého potýkání se sklem najdete již v galerii a zatím za „učňovské ceny“ tedy srovnatelné s cenou šperků z Fima

 

U Rabbita